Má dnes vůbec Sony Ericsson co nabídnout?

1.Kvalita provedení a materiály

V minulých letech se jen málo výrobců mohlo Ericssonu rovnat kvalitou dílenského zpracování. V době R320, T28 a dalších byl standardem magnéziový rám, kvalitní materiály a vynikající slícování jednotlivých částí. V počátcích SE to také vypadlo velmi nadějně, jako příklad lze uvézt třeba T610. Postupně však následuje ústup k levným a nekvalitním materiálům, spolu s nízkou kvalitou montáže. Jako výborný přiklad se dají uvést lámající se klávesy u S500/W580, stírající se barva kláves z top modelů W880 (černé provedení), nebo T650, problémové joysticky. Aby toho nebylo málo, SE se vůbec nedaří udělat kvalitní mechanizmus dnes žádaných „sliderů“. Zcela nový kus potom díky veliké vůli mezi díly působí, jako by se měl každou chvíli rozpadnout.

2.Nabídka modelů

Sony Ericsson se sice snaží výrazně rozšířit portfolio nabízených telefonů, ale stále tomu mnoho chybí. Především jde cestou nabídky mnoha prakticky stejného HW v jiném kabátku s jednou ubranou či přidanou funkcí, a to není ta správná cesta. V dobách telefonů Nokia 6610, 7210, 6100 a spol. tohle zkoušela i finská jednička, a nakonec pochopila, že tohle není ta správná cesta. SE navíc nemá jediný véčkový a vysouvací model s opravdu kvalitním fotoaparátem. Zcela také chybí opravdu TOP model, který by ukázal, že SE je technologickým leaderem. Připravovaná X1 už prostě měla být v prodeji. Pojďme se postupně podívat na některé řady

Řada P a G

Po P800 a především P900 a P910 měla velmi slušně našlápnuto. Jenže po P910 se dlouho nic nedělo, až nakonec s výrazným zpožděním přišla P990, o které si dovolím tvrdit, že celou řadu zabila. Akutní nedostatek paměti, velmi dlouho nevyladěný FW, v mnohém horší možnosti nového UIQ3 a celková pomalost způsobily veliký odliv předchozích uživatelů UIQ2. Situaci se snaží zachránit P1, ale ta kromě dvakrát větší paměti nepřináší nic podstatného, a zůstává jí zejména pomalejší chod. Nyní jdou do prodeje modely G700 a G900, které jsou jasnou snahou posunout UIQ do střední třídy. Modely jsou relativně malé, mají možnost ovládání pomocí ovládacího kříže s upraveným rozhraním a přitom zůstalo i dotykové ovládání. To by znělo velmi slibně, ale mám obavu, že díky stejnému procesoru (208MHz) budou na dnešní dobu už prostě pomalé. Nepochopitelná je i absence důležitých kláves u G900, zvlášť, když G700 je má. Stejně tak připravované modely na této platformě se v rychlosti dle dostupných informací příliš nezlepší (a to i přes nový Symbian UIQ 3.3), a to je opravdu špatné.

Řada Walkman

Příchod prvních modelů byl geniální tah, který velmi dobře zafungoval, a firma tím získala jasnou pověst nejlepších hudebních telefonů. Konkurence však nespí, a toto podvědomí se začíná vytrácet. Dnešním Walkmanům totiž vždy něco chybí. Tím nejpodstatnějším bývá absence kvalitního fotoaparátu. Autofocus se z této řady prakticky vytratil, a pokud se již objeví, tak zcela nelogicky v modelu nižší třídy (W610) a u top modelů řady opravdu chybí. Proč? Tomu snad rozumí pouze „soudruzi“ ze Sony Ericcsonu. U této řady je také znát mnohdy zbytečná snaha o extravaganci na úkor použitelnosti. Příkladem jsou klávesy na W880, nebo řešení ovládacího kříže na W850.

Řada Cyber-shot

Vše v podstatě začalo legendou K750. Ve své době neměl konkurenci, a vysoké prodeje zaznamenával skutečně velmi dlouho (a stále zaznamenává). Vše je velmi podobné řadě W, a i zde si SE vybudovala vynikající pověst. A další modely jako K800i pokračovaly v dobré tradici. Poté ale opět přichází krach ve formě top modelu K850. Opět zbytečný experiment designu, zvláštně řešeného ovládacího kříže a senzorových kláves. Už jen to mnoho lidí odrazovalo, a když se k tomu přidala nepřesvědčivá kvalita fotek (zbytečná honba za megapixely), a zejména velmi nedotažený FW, bylo jasné, že K850 díru do světa neudělá a image krále fotomobilů je také pryč. Firma neudělá radost ani zájemci o véčkový, nebo výsuvný Cyber-shot. Žádný neexistuje. Běžte k jiné značce. Další modely mají vždy nějakou slabinu. K770 chybí nepochopitelně xenonový blesk, K550 má klávesnici, na kterou si každý nezvykne. Už dávno je čas na Cyber-shot s optickým zoomem, ale moc to na to podle připravovaných novinek nevypadá. Proč jsou evropané podceňováni, když v Japonsku je optický zoom u SE víceméně běžnou záležitostí?

3.Další důvody

Pojďme dál. Jako další důvod vidím firmwarové experimenty na zákaznících. V poslední době je většina raných FW nedodělaná, v případě K850, nebo třeba P990 doslova odfláknutá, a přesto jde telefon do prodeje. Můžete namítnout, že update se dá udělat doma, nebo přímo v telefonu, to však má jedno velké ale. Pro SEUS platí, že ne každý má nebo ovládá počítač tak, aby si na update troufnul. Kromě toho má SEUS často problémy s kompatibilitou vs Flash (instalovat jej je nutné v prohlížeči IE), nejedná se tedy zrovna o extra nástroj. U aktualizační služby zase není každý ochoten zaplatit za datové přenosy při stahování nového FW. Pro valnou většinu uživatelů to tak znamená komplikaci a reklamaci u prodejce.

S firmwarem souvisí i některé chybějící drobnosti v možnostech a nastaveních z let minulých, či neřešení dávných chyb. To vadí především skalním příznivcům značky. Dobrým příkladem může být ořezání možností profilů zvonění, omezená funkčnost skupin volajících, nebo řazení jmen s diakritikou na konec seznamu (částečně řeší UIQ a nová platforma). Takových drobností je však víc.

4.Závěr

Po přečtení článku se zdá, že telefony Sony Ericsson mají jen problémy, a nic dobrého na nich nenalezneme. Tak tomu není. Telefony SE stále ještě používám pro některé vlastnosti, které mi zatím jiné značky nedokázaly uspokojivě nabídnout. Těchto vlastností však stále ubývá a hodnot, pro které jsem po mnoho let tuto značku používal a doporučoval, je stále méně.

obrázek: mobil.cz